Báseň o sleponi

Od narození k smrti rostem, každý z nás na Zemi je hostem. Co tu po lakomci zůstane, lidem nevděčným se dostane.
(nápis na páté hradní bráně Kunětické Hory)
Báseň o sleponi

Domluvený Airsoft boj má jasná pravidla,
vyrazili jsme pěšky, po tváři maskovací líčidla.
Přes rameno pouzdro a v něm poklad pravý,
jsme prostě kluci trochu víc hraví.
Konečně jsme na místě kde už nás pár je,
tady všichni přítomní těší se už do boje.
Z pouzder zbraně vybalujem,
a za svůj tým se jako lvi bijem.
Les je temný, po mém boku leží brach,
místy začínám mít trochu strach.
Ale vidím postavu,nemířím jí na hlavu.
Pravidla já ctím a to bude tím.
Zamířil jsem, vystřelil avšak jsem se netrefil.
Jsem to ale slepoň, kolega mi hned vrazil lepoň.
Pak najednou bolest a ozvala se rána,
s vyděšeným křikem vzlétla k nebi vrána,
a já věděl že ten zásah - je k mrtvolišti brána.
Tak dám ruce nad hlavu,
krokem pomalým se šinu zpět,
už je jich tam koukám pět.
Tím končím svou báseň,za chvilku jdu zase hrát,
Já mám prostě Airsoft nadevšechno rád.