Evropa 1934

 Evropa 1934

Díváš se na potemnělou ulici kráčíš pomalu, ale tvé hlasité kroky se tichou ozvěnou rozléhají v tmavé uličce, rozebíráš události posledních dnů. Říkáš si,, dnes to byli jiní, zítra to můžu být já. Muž s knírkem si myslí, že je snad bůh ví kdo. Nad těmito myšlenkami se jen chmurně usměješ, jak tě přepadají temné chmury. Připadáš si jako bys zestárl o pár let, kapky deště ti máčejí tvář, jsou jako lesklé černé perly.

Hnědé košile se prohánějí po ulicích, sem tam práskne obušek, když najdou někoho, kdo se jim postaví do cesty. Prásk, to kosti praskají pod jejich náporem obušků a je tu ulice princ Albrecht. Tu mají hnědé košile svůj ráj. Zdi temných cel pohlcují nářky vězňů, ptáci snad zde ani nezpívají a když tak jen tesknou smuteční píseň, která postupně zaniká. Smích zde nezaslechneš, jen smích plný šílenství a beznaděje a pláč úlevy, pláč, který tě snad ukolébá na pár minut do spánku, ale spánek je nepokojný, probouzíš se pln hrůz, co se ti to zdálo. Zítra zas začnou z vyslýcháním i dnes snad ještě v noci. Né!! !! výkřik beznaděje a plný nenávisti k těm tyranům. Zahrada je plná plevelu, kdo ji obdělá, vytrhá ten plevel, který se zde šíři jako mor, jako temná mračna, bílé květiny jsou rdoušeny, sténají jak plevel získává moc nad touto zahradou. Jen vrány se zde usadily, spíše krkavci a černí havrani. Místo je to tmavé, pochmurné a je tak tiché, je tu teskno. Když sem vstoupíš, srdce ti poklesne a oči se ti zalijí slzami. Slzy jsou slané a že tě pálí, sedneš si na zem, najdeš zde jen malý pruh trávníčku, který není pln plevelu, ale za pár dní ho zde už pohltí.

Dáš si nohy do tureckého sedu a necháš své slzy skrápět trávník, pláčeš a necháváš se unášet svými dojmy a tesknotou, která zde vyniká jako plevel, který je zde kolem do kola.