Hraní her

Na internátě nebo na pracovně hrajeme večer hry. Na internátě hrajeme hry jako například „země-město“, „šibenici“ nebo zvukové pexeso. Na pracovně hrajeme třeba „na vodníka“, „na kominíka“ nebo „lovec lovil“.

Země-město se hraje tak, že jeden říká abecedu a druhý říká „stop“. Ten první řekne, u kterého písmene skončil. Pak píšeme všechna slova, která začínají na to určité písmeno. Vyhrává ten, kdo má nejvíc slov, a tedy nejvíc bodů.

Na pracovně hrajeme pohybové a slovní hry. Na kominíka se hraje tak, že si stoupneme za sebe a ten poslední, co je úplně vzadu, podlézá všechny. Všichni musí mít rozkročené nohy, aby ho ten kominík mohl podlézt.

Na internátě hrajeme také „člověče nezlob se“. To hrají čtyři hráči. Každý hraje třikrát, dokud nehodí šestku. Pak si ten, kdo hodí šestku, nasadí figurku a hází ještě jednou. Když jeden druhého vyhodí, tak ten vyhozený musí hrát třikrát. Cílem hry je to, že musí být všechny čtyři figurky v domečku.

Hrajeme také „boj o most“. Nejvíce mě baví hra „na kominíka“. Co mě také baví, je hra „na medvěda“. To se hraje tak, že jeden je medvěd, všichni jsou dřevorubci a řežou dřevo. Jeden, co je za dveřmi, za chvíli půjde dovnitř a zakřičí: Medvěěěěěd! A všichni si musí lehnout na zem a ten, co je medvěd, musí všechny polechtat. Nebo jim může něco říci do ucha. A když se někdo zasměje, tak už se probudil. Ten, co se nezasměje nebo se neusměje, se neprobudil.

Hra „na vodníka“ se hraje tak, že jeden je vodník, stojí na jedné straně u zdi a všichni ostatní stojí na druhé straně a říkáme „peru, peru plínky, házím do putýnky, až je všechny vyperu, tak je všechny zaženu, kšáááááá, rybičky, kšáááááá!“ A utíkáme na druhou stranu pracovny.

Moc mě ty hry baví a hodně se u nich zasměji. Nejvíce mě baví pohybové hry, protože se u toho vyřádím. Také hrajeme hru „na dárečky“. To se hraje tak, že si šeptáme jedno podstatné jméno a pak sloveso. A pak ten jeden člověk si ta dvě slova spoji a vznikne z toho třeba něco vtipného, například „chrastit s berlemi“ nebo „koupat rohlíky“. U toho se zasměji úplně nejvíc. Někdy chodíme hrát hry také do tělocvičny. Tam hrajeme hlavně florball.

Hry hrajeme vždy s paní Sýkorovou a zúčastní se jich vždy stejná parta. Z psacích her mě baví třeba „země město“. Ale jinak mám ráda úplně všechny.

Šárka Poláčková, 10. ročník ZŠ