Internát

 Školní internát

Jako malá jsem navštěvovala běžnou školu v Libušíně a chodila po vyučování normálně domů. Každé odpoledne jsem byla venku s přáteli. Od 6. třídy jsem začala chodit do školy Jaroslava Ježka v Praze 1, tak jsem musela začít bydlet na internátě. Život se mi velice změnil.

Pobyt ve školním internátě probíhá tak, že každou neděli se tu sjíždí děti kolem páté hodiny odpoledne a smí se sem jezdit jen do 18 hodin. Každý si musí vozit svou večeři, protože v neděli tu kuchaři nevaří. Je to tak, že když přijede nějaké dítě na internát, tak se musí ohlásit a také si udělat svoje povinnosti, než si začne dělat něco svého. Každý žák školy je povinen hlásit, kam jde a co bude dělat. Na internátě jsou 4 skupiny, do kterých jsou děti rozděleny po sedmi až osmi, to je různé. V naší škole je malý a velký internát. Na malém internátě je jen asi 5 dětí a 1 vychovatelka, která je pořád s malými dětmi. Na velkém internátě máme vlastně volno pořád. Pořádají se zde různé besedy a akce, například sportovní akce Regata. Je tu spoustu her a zábavy, počítače atd. Většina dětí má ve škole připojení na internet, ale také si sem vozí své notebooky, protože je používá při vyučování. S vychovatelkami chodíme ven a na různé výlety a projížďky po Praze. Poznáváme mnoho zajímavých věcí, které se týkají Prahy. Ten, kdo to tady nezná nebo je tu nový, je z toho velice překvapený.

Na internátě jsou chlapecké a dívčí pokoje. Dívčí pokoje jsou tři a chlapeckých je šest. U chlapců se spí většinou po čtyřech a u dívek po dvou. Můžeme se tady také dívat na televizi, kterou nám pokaždé paní vychovatelka zapne. Je tu i noční vychovatelka, která přichází o půl osmé večer, a začíná nás pomalu nahánět do sprch atd. Večerka je v osm hodin pro nejmenší děti. Pro 15leté je do půl desáté a nejstarší děti ji mají do deseti hodin. To už všichni musíme být na pokojích. Ráno vstáváme kolem tři čtvrtě na sedm, abychom v půl osmé byli na snídani. Kolem tři čtvrtě na osm chodíme do školy.

Letošním školním rokem pro mě končí vyučování v této škole. Bude se mně stýskat hlavně po pí Průchové, protože ta mi nejvíce pomáhala s matematikou, kterou jsme neuměla, když jsem sem nastoupila.

A na co se nejvíce těším? Tak to je to, až budu zase každý den doma se svou rodinou.

S pozdravem Týna Jochová.