Moje návštěva Terezína
V pondělí ráno od osmi
hodin s paní učitelkou Výmolovou jsme jeli do koncentračního tábora (do
Terezína). Jmenuje se tak proto, že ho založila Marie Terezie. Do tohoto
koncentračního tábora byli za druhé světové války posíláni židé a pak převáženi
do koncentračního tábora v Polsku (do Osvětimi). Nejdříve jsme šli po
cestě, která vede do Terezína. Po alji Ferdinanda II.
Na začátku Terezína je soudní místnost, kde se vykonává soud a rozhodne, kde má
být vězeň umístěn. Za soudní síní byl sklad, kde si vězni vyzvedávali vězeňské
oblečení. Pak byly teprve vězeňské cely, kde byli vězni uzavíráni. Terezín se
dělí na několik dvorů: vězeňské cely, na samotky a hromadné cely, tam se jich
muselo vejít 3000 lidí, z toho do rána jich spousta nepřežila proto,že se
udusili. Dále jsme navštívili vězeňské koupelny. Šli jsme také tunelem, který
vedl na druhou stranu Terezína. Tuto variantu si vězni zvolili, když chtěli
utéci. Většinou za to byli krutě potrestáni. (zastřelením a nebo i oběšením).
Pak jsme prošli branou, za kterou vojáci trénovali střelbu na terč. Tomuto
místu se říká brána smrti, protože za touto branou byli vězni buď oběšeni, nebo
zastřeleni hromadně. Když se vězni ukamenovávali, musel syn otce ukamenovat,
Když odmítl, byl také potrestán. Většinou vězni pracovali v Terezíně jen
svými lžícemi, kterýma potom i dokonce jedli.
Tato návštěva na mě působila
trochu více tísnivě, ale byla zajímavá.
Martin David