Když jsem poprvé přišel do Školy J.Ježka, připadala mi celá budova jako ohromné bludiště. Ještě štěstí, že nás doprovázela paní Fričková. Měl jsem dojem, že se odsud nikdy nevymotám. Ohromilo mě široké kamenné schodiště, které mi připadalo třikrát větší, než je ve skutečnosti a velký sál a předsálí s malovnými stropy a stěnami zdobenými zlatem. Příjemně a útulně na mne působily ložnice na internátě a herna se showdownem, ten utvrdil mé rozhodnutí do této školy nastoupit.
Později, když už jsem zdomácněl, mě ohromoval pocit, že sahám na stejné kliky, otvírám stejné dveře, dotýkám se stejných zdí jako Jaroslav Ježek. Stále mám pocit, že tu po něm něco zůstalo.
Rychle jsem si tu zvykl, našel nové bezvadné kamarády, zkrátka cítím se tu jako doma. Vyhovuje mi nižší počet žáků ve třídě (ve srovnání s běžnou základkou), kdy se učitel individuálně věnuje jednotlivým žákům. Bezvadná je výuka hudby na různé nástroje, co komu jde (klavír, dechové i strunné nástroje, téměř vše). Někteří žáci se ještě uplatní ve školním sboru a kapele. Musím si ještě pochválit výbornou kuchyni a příjemnou jídelnu. Jsem tu rád a nikdy bych tuto školu za nic na světě nevyměnil.
Ondřej Kodet