Dne 19. 10. 2007 jedeme do Opavy. Z žáků jedeme já, Eva, Nikola, Ondra, Marek a Míla. Jako doprovod jedou Lucka Pavlisová a Ondra Hynek. Další den jsme šli už konečně na naše oblíbené závody. Když jsme došli do bazénu, museli jsme si poslechnout Národní hymnu a potom nám řekli, kdo plave v jaké skupině. Proč? Protože jsme rozděleni do čtyř skupin, a to B1, B2, B3 a B4. Co tyto skupiny znamenají? No asi toto: každý z nás viděl jinak, aby síly byly vyrovnané, tak se rozdělujeme.
Co která skupina znamená:
Naše umístění byla tato:
Lenka: 2. a 3. místo, Eva: to samé, ale v obráceném pořadí, Nikola: 2. 1. místo.
Míla: 4. 1. místo a Ondra s Markem se střídali o 2. a 3. místo.
Po ukončení závodů jsme se chystali na odjezd, ale protože nám zbývaly nějaké volné hodiny rozhodli jsme se, že půjdeme trávit tento čas do cukrárny. Když jsme šli po cukrárně na vlak, rozhodovali jsme se co budeme na cestě dělat a rozhodli jsme se, že si zahrajeme městečko Palermo. Po zábavné cestě jsme dorazili v půl dvanácté do Prahy a vyráželi jsme do školy. Když jsme byli na Malostranské, tak kluci měli domluvené s Ondrou, že si mohou zkusit vyběhnout eskalátory v protisměru jízdy. Po snaze vyběhnout schody jsme museli už tedy do školy, do které jsme dorazili o půlnoci. Protože jsme se nudili a nikomu se nechtělo spát, tak kluci přinesli kytaru a kazeťák, protože jsme všichni spali na internátě u holek v bytečku. Po zpěvu a humoru jsme dostali hlad takže jsme si ještě ve dvě hodiny udělali špagety. Po dobré ranní snídaňovečeři jsme šli konečně, ale neradi spát. Ráno, když jsme se probudili, zjistili jsme, že Lucka a Nikola chybí, ale později jsme se dozvěděli, že šly ještě na nákup pro polárkové dorty. Po vstávání a ranní hygieně jsme si dělali vydatnou snídani a pak celé dopoledne jen blbli. Kolem jedné jsme si začali dělat hranolky a smažený sýr, ale protože já nepapám sýr tak jsem měla sekačku. Po vydatném obídku jsme začali mýt nádobí a opět jak je u nás zvykem blbli jsme u toho. Po legráckách a zákusku jsme se rozloučili s Lucinkou a Ondrušou, kteří jeli domu, ale protože Ondra zapomněl plavky, tak se pro ně vracel a při druhém odchodu prohlásil: mám vás rád, ale láska má své meze. A tak skončil můj další krásný zážitek.
Vím jednu jedinou věc a to tu, že tyto akce s těmito lidmi mi budou zajisté chybět , protože tuto školu vycházím, ale strašně nerada svou internátní rodinu opouštím.
Co bych mohla s radostí říci, kdo můžete přijďte sem a strávíte zde také nádherné roky jako já. Velice ráda tuto školu ostatním doporučím.
Lenka Bukóciová.