Ve 13 letech – (v 5. třídě) za mnou domů přišla nějaká slečna ze školy pro zrakově postižené. Představila se mi, že se jmenuje Šárka Fričková a že pracuje ve speciálním pedagogickém centru ve Škole Jaroslava Ježka pro zrakově postižené. Povídala mi,,jak to tam vlastně vypadá a jestli bych tam nechtěl přejít. Já jsem řekl, že jsem nikdy nechtěl přejít do nějaké takové školy, že mi to již nabízeli dřív a já to vždy odmítl.
Koncem letních prázdnin mi řekl otec, že mluvil opět se Šárkou Fričkovou a že se ptala, jestli bych tam chtěl přejít. Já jsem nechtěl, nikdo mě nemohl přemluvit a až potom táta řekl, že za zkoušku to stojí a když se mi tam nebude líbit, tak přejdu opět do bývalé základní školy - Základní školy Květnového vítězství 57. Já to odsouhlasil, a tak jsem se tam začátkem září 2004 šel podívat. Hned jsem tam narazil na Šárku Fričkovou, která mě potom provedla po škole, zavedla do třídy, do které bych chodil. Pořád jsem nebyl rozhodnutý, jestli tam mám přestoupit a nebo ne. Nakonec jsem řekl, že to zkusím a týden jsem se tam učil. Za tu dobu jsem si tam podstatně zvykl a seznámil jsem se s novými fajn spolužáky. Tak jsem to zkoušel dál a asi po roce jsem si už zvykl a jsem moc rád, že to takhle dopadlo. Pochopil jsem, že bych to v normální škole nezvládl a že je lepší být dohromady s kluky a holkami, kteří jsou na tom stejně jako já. Jsem tu již 4. rok, plně spokojený a nemám žádné problémy.
Jan Střelec.