V páté třídě jsme v sestavě Nikola, Michal, Radek, Marek a Ondra uspořádali třídní výlet na chatu naší třídní učitelky paní Marty Žilkové do Hořic. Doprovázeli nás Ondřej Hynek, Marta Žilková, Pepa Hruška a kamarádka naší třídní Markéta.
Když jsme přijeli na chatu, zjistili jsme, že musíme spát po dvou v jedné posteli. Nám to nevadilo, protože se chata nestihla vyhřát. Ráno jsme snídali po Ruckerovsku. Proč po Ruckerovsku? Protože snídani nám zajistili Ruckerovi.
Po vydatné snídani jsme se vydali do Braunova Betléma, ve kterém jsme si prohlíželi kamenné sochy a to tak, že jsme po nich lezli.
V odpoledních hodinách jsme se rozhodli, že navštívíme pevnost Ondřejov. Když jsme si vyšlápli kopec a dorazili na místo, pan průvodce nám dal krátký popis o této pevnosti. Provedl nás po ní a seznámil nás s jejím vybavením. Stručný popis toho, co jsme viděli a co se nám nejvíce líbilo: těžký kulomet, telegraf na kterém jsme psali, funkční kličkové telefony, stará, ale velice zajímavá koupelna, spací cimry, kde ležela figurína, velitelská místnost a další výborné zbraně. Po ukončení prohlídky jsme každý dostal na památku patronu z kulometu a jako třída jsme dostali na památku od průvodce železnou jitrnici o váze 2 kilogramy. Společně jsme se vyfotografovali před pevností i s průvodcem.
Po nádherném výkladu a odchodu jsme šli k pramenu Ida, kde jsme si naplnili láhve i žaludky vodou a plni smíchu jsme se vydali na zpáteční cestu do chaty.
Po příjezdu na chatu jsme šli štípat dříví na táborák a shánět proutky. U táboráku jsme se dobře bavili. Markéta přivezla kytaru, pěli jsme písně a přitom jsme si opékali špekáčky a sýr. Po humorném večeru jsme se odebrali na lože v duech, kromě Nikolky.
Další den jsme vyrazili do Josefova v Jaroměři. Při příchodu do budovy jsme si jako jediní návštěvníci mohli vyzkoušet uniformy rakouského důstojníka a dělostřelce. Tyto obleky byly také kompletní, takže jsme si mohli vytasit z pochvy šavli. Po vyzkoušení jsme si šli prohlédnout pevnost, na které se nám nejvíce líbily minomety. Proč? Protože byly jen 120 cm vysoké, a tak se tam vešel vzpřímeně jen Michal. My ostatní jsme byli moc vysocí.
Po ukončení prohlídky jsme se jeli naobědvat do nedaleké hospůdky. Dali jsme si smažený sýr s hranolky, zbytky dojídal Radek. Po vydatném obědě jsme v cukrárně potěšili naše žaludky hořickými trubičkami. Po rozmazlení jsme se vrátili do našeho doupěte hříchu, kde jsme se povečeřeli vynikající topinky a potom nám, jako malým špuntům, adoptovaný tatínek Josef Hruška předčítal knihu o třech parašutistech, kteří se chystali k atentátu na Heidrycha.
Po posledním probuzení jsme museli doupě uklidit a opustit ho. Co jsme nechápali bylo to, že nám už od začátku výletu slibovali, že budeme všichni sedět na dortu. My tomu samozřejmě nevěřili, ale byla to pravda. Všichni jsme si sedli na kamenný dort a maminka Marta nám předčítala dál knihu. Když přijeli pánové s věcmi, prohlíželi jsme si i zbývající sochy v parku, který byl plný soch. Sahali jsme i do slona který měl v sobě vajíčko. Na fotografiích je ale vidět to, že saháme slonovi do konečníku. Po důkladné prohlídce slona jsme se velice neradi vraceli do školy. Na tento výlet vzpomínáme s Radkem a Ondrou nejraději, byla zde největší psina. Litujeme toho, že nás maminka opustila kvůli tomu, že se nám narodila sestřička, i když to jako starší bráchové chápeme. Hold od čeho máme trochu rozumu.
Ondřej Kodet & Radek Kratochvíl