Obyčejné kafe a jiné žerty

 Především napíši o tom, proč a jak vzniklo to, že si žertujeme z obyčejného kafe. Také je to o tom, co jsme zažili při hře badminton, když jsme šli do bazénu a když jsme hráli kostky. Napíši o tom, jak se lidé, se kterými jsem to zažil, jmenují a jaký mám na ně názor.
Přišli jsme já a matka k Markovi do bytu na oběd. Byl tam také David a jeho přítelkyně Elena, po níž jsem chtěl, aby mi překládala do ruštiny různé pohádky. Kupodivu jí to moc nešlo.

Po několika minutách vydechnutí po příchodu mi Marek dal přivonět ke kafi, o němž jsem si myslel, že je smíchané s colou, ale nebylo. Já řekl: "Takže je to obyčejné kafe." Marek řekl, že dostanu za trest čistou vodu. Ale nakonec jsem dostal kafe.

Po obědě jsme šli na badminton. Já to nahrál na diktafon. Nejdříve hrála maminka z Markem proti Eleně s Davidem. Družstva jsme pojmenovali Obyčejné kafe a Pumpičky. Pumpičky vyhrály. Hala byla nafukovací, jen podlaha kurtů byla gumová. Čtyři kurty byly badmintonové a dva tenisové.

Dále se šlo do bazénu. Táta mi předváděl takzvané "potápění Lukynů", což jsem použil na Elenu, která se zakuckala, ale brala to jako legraci a život šel dál.

Pára byla zvláštní, protože když sálala do místnosti, hlučně hučela a mezi tím byly intervaly. Pak byl plavecký závod, v němž už nevím, kdo vyhrál. Pak se jelo zpátky do bytu hrát kostky, v nichž už nevím, kdo vyhrál.

David říkal, že když se černý čaj dlouho louhuje, nepovzbuzujete, ale úplně to uzemní, což jsem vyzkoušel a nic. Potom se šlo domů.