Rozhovor s žákem, vychovatelem a jedním zástupcem vedení školy

Školní akce

Každý rok naše škola pořádá nějakou akci. Akce se koná podle momentální situace, např. když je vánoční období, tak se v této době každá třída zaměřuje na své vystoupení na besídce a důkladně se připravuje. Některé třídy pečou cukroví, jiné vyrábějí vánoční ozdoby a ti nejmenší se učí básničky a písničky. Tato „Vánoční akce“ je rozdělena na dvě části:

Čajovna – celá škola se sejde v jedné místnosti tzv. U Velblouda. V této místnosti se zpívá a přednášejí se básničky. Vedle je průchozí třída, kde si každý může vzít cukroví, napečené třídou praktických žáků. Tato akce trvá zhruba od 9:00 hodin až do oběda. A jelikož U Velblouda bývá i vánoční strom, tak se tam rozdávají i dárky od školy.
...
Besídka – v tento den, který se odehrává asi dva dny po Čajovně, se škola sejde ve školním sále. Zde si třídy pro nás nachystají vždy něco zajímavého. Například scénku, básničku nebo písničku, to záleží na věku a nadání žáků. I tahle akce trvá celé dopoledne. Ihned po ukončení se všichni rozutečou domů slavit Vánoce.
...
Ale abych tady nevyprávěl o každé akci této školy, neboť je jich mnoho, poskytli jsme vám rozhovory s kompetentními osobami. Vybrali jsme si tedy z řad žáků, učitelů a vychovatelů a položili jsme jim několik otázek týkajících se školních akcí.

Interview se Sašou Savovem - žákem 9. roč. ZŠ Jaroslava Ježka

Jaká akce, která proběhla na této škole, tě nejvíc zaujala a proč?

Myslím si, že mě nejvíc zaujaly projekty.

Mohl by si nám říct, který konkrétní projekt tě zaujal?

Líbily se mi dva projekty, Japonsko a Židovská kultura.

Proč zrovna tyto projekty?

Protože jsme se dozvěděli hodně věcí o kultuře odlišných národů. Myslím si, že to byly velmi zajímavé projekty.
...
...

Jak to probíhalo?

Probíhalo to tak, že každá třída si měla nachystat něco k danému tématu, který dostala. Já jsem například připravoval různé články z novin se zaměřením na Japonsko, dále jsem si připravil něco o japonském písmu, připravovaly se scénky a hodně jsme se bavili o historii.

Jak na tebe tyto akce působí? Řekni, co si o tom myslíš.

Mám k těmto akcím kladný stah. S obecného hlediska si myslím, že je nejdůležitější se u toho pobavit a aby to bylo fajn. *Řekl Saša s úsměvem.*

Je mi docela líto, že už dva roky žádný projekt nebyl. Vždy mě to moc bavilo a hlavně se do toho zapojila celá škola.

Měl bys ty nějaký návrh na projekt?

Jestli bych měl návrh na projekt? *Řekl a hluboce se zamyslel.* No určitě bych dal zase nějaký projekt na téma se zaměřením na historii nějakého státu. Nebo abychom se dozvěděli víc o světě.

Řekl bys čtenářům ještě o jiných akcí školy než o těch, o kterých jsme si už pověděli?

Mně osobně se líbí návštěvy divadel. Například anglických. Mám rád akce, při kterých se něco mohu dozvědět. Ještě návštěvy muzeí a podobně.

Co se týče školy v přírodě, tak by nebylo vůbec špatné, kdyby se někdy jelo někam jinam. Netvrdím, že se mi nelíbí jezdit do Střelských Hoštic, ale taková změna by neuškodila. *Rychle dodal.*

Ty jsi tedy vzdělávací typ, že?

Přesně tak! *Odpověděl s širokým úsměvem.*

Děkuji ti za rozhovor.

Rozhovor vám poskytl Roman K

Interview s paní Martinou Policarovou, která pracuje již 13 let ve škole Jaroslava Ježka jako denní vychovatelka

Jak se vám líbí škola v přírodě?

Když se máme balit a cestovat, tak se mi moc nechce, ale když už tam dorazíme, tak se mi tam vždy moc líbí.

Jaký je váš nejlepší zážitek ze školních akcí?

Mým nejzajímavějším neboli nezapomenutelným zážitkem bylo, když jsem na škole v přírodě šla v neděli na výlet do Horažďovic se svojí bývalou skupinou.

Byli jsme v pizzerii a moc mě překvapili tím, že chtěli jít zpátky pěšky, ačkoliv to bylo daleko a bylo vedro. Byl to moc příjemně strávený den s prima partou. Byli jsme na celodenním výletě a bylo fajn, že jsem i takhle v klidu mohla poznat svoji skupinu a mohli jsme být o samotě. Ne, že by to bylo tak úžasné vydat se pěšky do Horažďovic, ale nakonec bylo dobré, že jsme si mohli po cestě popovídat a pizzerie, to byla taková zajímavá tečka.
...

Jaké další akce se vám líbí a proč?

Vánoční besídka: Líbí se mi, že je to tradice, každý si dá moc záležet na vystoupení a každá třída má vlastní program. Je to besídka pro rodiče i pro žáky a je hezké, když mohou rodiče vidět, jak se jejich děti snaží předvést co nejlepší výkon.

Čajovna: Je to opravdu dobrá akce hlavně pro žáky praktické školy, protože ti to dělají pro spolužáky. Mohou tak předvést, co se naučili a dát ochutnat pohoštění, které připravili. A je to také možnost setkat se s bývalými spolužáky a pracovníky školy. Tedy pokud mají návštěvníci čas, neboť čajovna je v dopoledních hodinách.

Jsem také ráda, že probíhají úterní besedy s hostem paní Miláčkové. I když někdy děti bručí: „Jé mně se tam nechce!“, tak skoro všem se tam většinou líbí a najednou zjistí, že ten host je zajímavý člověk.
...

No a někdy jsem se setkala s bývalými absolventy a ti často říkají: „Jé to je škoda, že už nechodíme na ty besedy!“, a podobně. Tak jsem opravdu ráda, že ty besedy jsou. Občas se sice stává, že někteří hosté jsou více zajímaví, někteří méně, ale každý host má něco do sebe.

Myslíte, že je dobře, že tyto akce jsou?

Je to dobře, že ty akce jsou, i když někdy, třeba v prosinci, se zdá, že je těch akcí moc, že už ani nezbývá čas na školu, ale je to určitě dobrá věc.

Napadají vás nějaké akce, které byste zde na škole ráda měla?

V rámci školy mě nic nenapadá, ale tím, že mám ráda hudbu, tak by se mi líbily nějaké hudební akce, nebo nějaké vycházky na hudební kulturu v Praze, což se moc často nepodaří, ale líbí, se mi to.

Myslíte, že je dost kulturních akcí?

Kulturních akcí je dost, ale myslím si, že by bylo dobré, kdyby byly i nějaké ty sportovní akce, nebo kdyby jich bylo víc. Protože si myslím, že zase toho sportovního vyžití tolik není.

Vzpomněla byste si ještě na nějaký pro vás zajímavý zážitek?

Další zajímavý zážitek byl pro mě koncert Čechomoru. Přijeli k nám do školy a pamatuji si, že hráli jenom ve třech. Šla z toho krásná energie, bylo z nich vidět, že mají hudbu moc rádi. Byla jsem z toho velice mile překvapena.

Tento rozhovor Vám poskytl Patrik Takáč

Rozhovor se zástupkyní ředitele paní Emílií Průchovou

Jaká akce, kterou pořádala naše škola, byla pro Vás nejzajímavější?

Zajímavé jsou určitě všechny akce, ale já osobně ráda vzpomínám na projektový den, který byl doslova pohádkový. S nápadem na tento projekt přišla paní Skrbková s dalšími kolegyněmi. Je to asi deset let zpátky. Vypadalo to asi tak, že pan ředitel byl trpaslík a já jsem byla trpaslice a měli jsme v budově školy ukrytý poklad. Žáci, jako v každém projektu, plnili jisté úkoly. Opravdu na tuto akci ráda vzpomínám. Ještě dnes mám na nástěnce ve sborovně pověšenou fotku s panem ředitelem jako trpaslíkem, protože jako trpaslík byl opravdu kouzelný. *Usmívá se a ukazuje směrem k nástěnce, kde visela zmíněná fotka.*

Jak si myslíte, že tyto akce působí na žáky? Co z toho mají?

Projekty ve mně zanechávaly hodně. A ne jenom ve mně. Od tohoto pohádkového dne se následující projekty více zaměřovaly na určité obory, aby se žáci i touto cestou vzdělávali, ale zároveň si to užívali. Účelem těchto projektů je hlavně to, aby se zapojili všichni. Není to jen o tom, že učitel něco vymyslí a děti to udělají. Pokud je to možné, tak by i ty děti měly vymýšlet. Ale učitelé by také měli pomáhat jak ve vymýšlení, tak i v předvedení toho co vymysleli. Vůbec se mi nelíbí, když učitel nebo někdo z vedení dětem nepomůže. Také je dobré to, když se žáci chtějí předvést v tom, co umí a jsou v tom dobří. Například třída má v rámci nějakého projektu fotky nebo videa na promítnutí a žáci si dají tu práci s tím počítačem, aby si to připravili a vždy se to povedlo. Dále se na těchto akcích hrají scénky a stalo se i to, že ve scénkách hráli i učitelé. A to je podle mě skvělé. Hlavně pro děti, které si to užívají, když vidí učitele dělat to, co dělají sami.

Měla byste nějaký návrh na projekt? Na co by se měl zaměřit?

Určitě jsem o tom přemýšlela a myslím si, že záleží na tom, který kantor si projekt vezme na starost. Předešlé projekty byly zaměřené spíše na zeměpisný obor. Já když jsem učila na minulé škole, tak jsme jeli na školu v přírodě a tam jsem dělala matematickou soutěž, která nebyla pouze na jeden den, ale trvala až do konce pobytu. Jelikož matematiku má rád málokdo, tak ohlasy ze začátku nebyly moc pozitivní, ale snažila jsem se ty úkoly, příklady a hádanky nedělat podle zadání napsané v učebnici nebo v testech. Byly to úkoly, které žáci plnili s chutí a často se u toho pobavili. Neříkám, že v projektech mají být pouze příklady z matematiky, ale mohl by se týkat z každého oboru trochu. *Není divu, že Paní Průchová, jakožto bývalá učitelka matematiky, dala návrh na téma zaměřené na matematiku.*

Líbí se žákům a vlastně i učitelům akce konané v budově školy nebo mimo ni? Například když se jede autobusem na školní výlet nebo na školu v přírodě?

Musím říct, že jak kdy. Určitě záleží na tématu a počasí, ale řekla bych, že je to tak půl na půl. Nebo když jdeme na nějakou výstavu, prohlídku, nebo přednášku na kulturní místo, tak záleží, jak se tam na nás připraví a jak budou k nám vstřícní. Několikrát se nám už stalo, například když jsme šli do Muzea myslivectví, tak pro nás sehnali veškerý personál, aby se nám mohli naplno věnovat. A jinde zase vědí, že mají přijít nevidomé děti, ale moc se na to nepřipraví. Takže také záleží na lidech.

Já Vám děkuji moc za rozhovor a přeji hezký den.

Já také děkuji a doufám, že váš článek bude mít úspěch. *Dodala, když jsem odcházel z místnosti.*

Rozhovor vám poskytl Roman K

Rozloučením s paní zástupkyní bych se chtěl rozloučit i s vámi, kteří jste si přečetli náš článek.

Můžete zkusit prožít společně s námi školní akce prostřednictvím tohoto článku i přiložených fotografií.

Loučí se s vámi Roman K a Patrik Takáč, žáci 10. ročníku ZŠ