Tanec a já

 Tanec a Já

"Netančím, abych byl šťastný. Jsem šťastný, protože mohu tančit." (Rudolf Nurejev)

Tancování mě lákalo již od malička. Vždy jsem tančila doma – sama před zrcadlem. Bavilo mě sledovat v televizi taneční show a filmy s taneční tematikou.

V první třídě jsem začala chodit do kroužku dance aerobicu. Tehdy jsem tančila hlavně proto, že naše skupina jezdila na vystoupení a soutěže a já jsem milovala ten pocit, když stojíte na pódiu a slyšíte potlesk diváků. Ve třinácti jsem se přihlásila do kurzu disco dance, kde jsem našla spoustu přátel a uvědomila si, jak moc tanec miluji. Také jsem absolvovala kurz zumby a řadu tanečních workshopů.

Dnes si svůj život bez tance nedokážu představit. Tanec je můj nejlepší přítel i v těch nejhorších chvílích, protože do něj můžu vrýt všechny své radosti, smutky i trápení. Tancování je pro mne obrovská relaxace. Když tancuji, nevnímám okolní svět, zapomenu na všechny starosti a problémy, vnímám jen hudbu a hlas uvnitř sebe, který mně říká, co mám dělat. I když se nevidím v zrcadle, vím přesně, jak vypadají jednotlivé figury v mém tanci. Tak z jednotlivých kroků, rytmických pohybů, gest, vazeb vzniká příběh, který mohu vyprávět beze slov.

Kvůli svému zrakovému postižení nemohu tančit balet nebo sportovní tance, proto jsem se snažila hledat taneční styly, které by mně vyhovovaly a nebyly tolik fyzicky náročné. Mezi mé nejoblíbenější styly patří: hip-hop, disco dance, RNB.

Díky tanci jsem našla sama sebe. Tanec mně pomáhá jít dál a nevzdávat se, a proto tančit nikdy nepřestanu.

Ksenia Enilina